Po dlouhé době
Je to už pěkně dlouhá
doba, co zkrátka nemůžu přijít na to, jak psát. Neumím se pořádně vyjádřit a
plácám první přes devátý. Každopádně jsem zpět! Ano, neskončila jsem, jsem
stále tady, šťastná v České Republice!
A je toho co
dohánět. Nejenom, že pro vás mám shrnutí
roku 2017, ale také stále další články z roadtripu po Americe. Ovšem
dnešní článek nebude ani o jednom z těchto témat. Dneska to bude čistě o
mně. Pro vás.
Hádám, že nejsem sama, co
se kdy cítila špatně, mizerně, bez nálady. Prožíváme to každý, někdo i den, co
den. A je to zcela normální.
Od doby, co jsem se
vrátila z mého výměnného pobytu, jsem těchto stavů zažila několik.
Kolikrát jsem si říkala, jak byl život v Americe úplná pohádka a tady
v Čechách je to úplný peklo. Moc mi chyběla jak rodina, tak kamarádi a
celý to dobrodružství.
Mrzelo mě, že se moji
kamarádi na Ameriku neptají, až to úplně vypadá, že je to nezajímá, že o tom
nechtějí slyšet. Zdálo se mi, že všichni kolem mě předstírají, že jsem
v Americe vlastně vůbec nebyla. Všechno je přece stejné, jako bylo
předtím, než sem odjela.
A já se s tím
nemohla smířit.
Teď je to ovšem úplně
jiné. Naučila jsem se, že život mám žít teď a tady. Nemusím se pořád ohlížet za
Amerikou-sice to bylo skvělé a úžasné-ovšem to, že jsem teď zpátky v ČR,
přece neznamená, že to už teď skvělé a úžasné být nemůže.
Našla jsem si jiné
kamarády, začala se starat o to aktuální a nevláčela se pouze v minulosti-v
Americe. Amerika sice navždy bude v mém srdci, ale svůj život žiju teď a
tady.
A to je to nejlepší, co
jsem mohla udělat. Momentálně se mám úplně skvěle, snažím se vše brát naprosto
pozitivně, nemyslet na špatné věci a užívat si.
Přece jenom mi je teprve
sedmnáct… není třeba se trápit nad zbytečnými věcmi.
Tenhle článek jsem
původně vůbec nechtěla psát… svůj blog jsem chtěla mít jako pozitivní obrázek
pro všechny, plný cestovatelských zážitků. Jenže to by bylo takové až moc
pohádkové. A takový život úplně není.
Doufám, že i vy se máte
dobře, nemyslete na kraviny a užívejte si svůj život! Hádám, že většině z vás
je také okolo těch 17, a to je přece věk na to, si co nejvíce užívat. Tak se
netrapte zbytečnostmi, jsme jenom lidi, všichni děláme chyby. A to je v pořádku!
Mějte se krásně, Denyii.
Moc hezky napsáno :) ten návrat musí být těžký, to si dokážu představit. A myslím, že lidi se neptají, protože závidí. Ale být tebou, tak jim stejně všechny ty zážitky budu cpát :D Je dobře, že se máš dobře, hehe. Krásný nový rok! :)
OdpovědětVymazatNikdy sem nad tím vlastně pořádně nepřemýšlela ale takový návrat do reality musí být docela peklo. Čtu tvůj blog už hoodně dlouho tak doufám, že budeš pokračovat :)
OdpovědětVymazat