Zoo Liberec

Mezitím jsem já pobíhala venku, hledala slepýše a ještěrky a nechávala si je v akvárku. Když kočka donesla myš nebo rejska tak jsem opět vytáhla akvárko a na pár dnů jsem je tam měla (většinou do té doby, než umřeli, kočka je většinou přinesla už zraněné). 

Také jsem měla králíka, morče, křečka a ještěrku. Od malička jsem také od pár lidí slýchala, že ze mě bude veterinářka a tak jsem tomu i pár let veřila (po tom, co jsem zjistila, že někteří veterináři strkají zvířatům ruku do zadku, jsem si to hned rozmyslela). A také jsem chtěla pracovat v zoo. 

Zoo mě už od malička baví, vidíte tam spoustu zvířat, které se u nás normálně doma nechovají. Opice, lvy, hady, plameňáky, slony. Dodnes mám zoologické zahrady moc ráda, už také jen z důvodu, že si v zoo můžete právě ty slony a lvy vyfotit. 

Jako škola sponzorujeme zvíře v liberecké zoo. Dříve jsme sponzorovali kočkodana, ale bohužel ho museli odvézt pryč a tak jsme začali nově sponzorovat makaka. Každý rok se vybírají peníze, které osmáci dovezou do liberecké zoo a předají je vedení, přičemž tam mají i exkurzi. Já už sice osmák nejsem, ale protože v autobuse zbylo místo, já a dvě další kamarádky jsme mohli jet s nimi. Samozřejmě jsem brala sebou i zrcadlovku s nasazeným teleobjektivem Tamron AF 70-300mm.