Pauza


Jak jsem si dala pauzu?

Už je to opět dost dlouho, co jsem se neozvala, nenapsala ani řádku. Nebudu se tu omlouvat, protože hádám, že ani nemám komu přesně. Každopádně mi psaní dost chybí a tak zkouším pomalu, ale jistě opět něco sepsat a vydat. 


Vždycky jsem si myslela, že se jednou tímto budu živit, jenže není to tak jednoduchý, jak jsem si myslela… A zkrátka jsem za tu dobu, co jsem nic nepsala i přišla na to, že to možná úplně nebude to pravé pro mě – nebo spíš nebude to ta věc, kterou si jednou budu vydělávat. 

Psaní mě opravdu baví, já spíš akorát nemám vůli najít si ten čas na to, abych vážně psala a nepřemýšlela o tom všem jen v hlavě. Každopádně to jsem se rozhodla změnit, a pokud toto opravdu čtete, znamená to, že jsem udělala první velký krok k tomu, aby to tak opravdu bylo!


Abych nějak shrnula a sepsala věci, co se u mě změnily… je jich mnoho. Asi jsem vše zase začala brát trochu jinak, než před rokem (nečekaně). Pořád se snažím uspořádat si život tak, aby mi dával smysl a našla v něm nějaké mé místo. Jelikož stále hledám a hledám, srovnala jsem si alespoň pár věcí, co se týče mých kamarádů, okolí a rodiny. Snažím se vše brát trochu s nadhledem a navíc jsem poslední dobou opravdu šťastná v okolí mých nejbližších. Což si myslím, že je asi ten nejdůležitější pocit pro mě. 

Prvák na střední jsem úspěšně zvládla a první polovinu druháku mám již také za sebou – opět úspěšně. Mám ještě dost času na přemýšlení o vysoké či o nějakých delších zahraničních cestách, takže si to zatím vše nechávám v záloze. Nikdo neví, co bude za 2 roky. 

Co se týče mě a mého cestování, protože to opravdu nadevše miluji, chystám se sepsat pár článků z různých zemí, které jsem během roku navštívila a možná se i trochu vrátím k Americe, protože ta mi opravdu chybí. Každopádně tenhle rok se chystám do Keni s rodiči, takže doufám, že si odnesu plno inspirace pro nové články. A také pojedu na 3 dny do Benátek, což bude určitě skvělý samo o sobě. 

S blogem bych to opravdu chtěla opět obnovit a psát především o mých cestách, protože to je to, co mě opravdu baví. Uvidíme, zda budu psát i jiné články o mém osobním životě, každopádně to cestování mi to trochu jistí. 

No a to by bylo vše. Chtěla jsem se jen trochu vypsat, prozkoumat a zjistit, zda to ještě vlastně vůbec umím. Uvidíme, jestli se najde někdo, kdo si toto přečte.

Mějte se krásně

Share this:

CONVERSATION

4 komentářů:

  1. taky jsem přemýšlela o mé budoucí kariéře a zaujala mě hlavně psychologie a žurnalismus. ačkoliv k tomu žurnalismu.. občas na psaní taky nemám čas a představa že bych ho měla vždycky a psala furt. kdo ví.. ono já mám ještě času dost, každopádně se těším na nějaký ten návrat. ^^

    OdpovědětVymazat
  2. koukám, že prožíváme podobné období! taky jsem vždycky chtěla, abych se psaním jednou živila, protože skládání písmenek do slov a vět je prostě hrozná láska. teď ale nevím, jestli bych to vůbec dala, když jsem měla tak hrozně dlouhou psací pauzu, navíc jsem už dlouho moc nečetla a tak se mi zdá, že i má schopnost inteligentního vyjadřování se občas jakoby vytrácí :D
    moc ti přeju Keňu i Benátky a doufám, že si to tam pořádně užiješ. v posledních měsících se snažím nějak srovnat si v životě podstatný věci (což by už chtělo, když mám před maturitou!), a přišla jsem na to, že cestování miluju víc než cokoliv. budu se těšit na nějaký ty články z cest, a i kdyby přišly až za dlouho, nedělej si z toho hlavu a hlavně si užívej svůj život mimo síť :)

    OdpovědětVymazat
  3. Úplně přesně tě chápu. Možná teď bylo nějaký zvláštní období pro všechny, protože téměř všechny blogy, který sleduju, byly mrtvý. Tvoje cesty sleduju na Instagramu a byla bych moc ráda, kdybys o tom napsala článek, protože třeba Keňa je dost nevšední destinace a hrozně ráda bych se o ní něco dozvěděla :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vytvářela jsi přínosný obsah a krásné fotky, tak držím palce! Vím jak je to občas těžké..:)

    OdpovědětVymazat

Jste zlatíčka! :) Moc děkuju za každý komentář!